Fantazie

2. srpna 2008 v 15:03 | Zaneone |  Sloh
Přál jsem si knihu bez hranic, kde není konce ani začátku. Sedím v křesle.Mám zavřené oči a přemýšlím kde ji hledat. Ptal jsem se snad všech knihovnic, všech lidí, prohledal tisíce rozviklaných regálů plných zaprášených knih. Ale úspěch ne a ne přijít.
Seděl jsem tam tak dlouho a po celou tu dobu nevnímal čas a prostor kolem sebe. Mé nezkrotné myšlenky , které mi nedaly spát, se začaly vzdalovat. Byly pořád dál a dál. Cítilo jsem se bezmocný, jakoby se mi celý svět rozpadával mezi rukama. Poté jakoby se vše vypnulo lusknutím prstů a já usnul. Zase se mi o knize bez konce zdálo avšak neviděl jsem jak vypadá. Je to přece kniha bez hranic kde se dějí tak neuvěřitelné věci. Na jedné straně se prohánějí draci a na druhé si děti hrají a smějí a lezou po rozkvetlé třešni. Stránky poseté drobnými písmeny ,které skákaly nahoru a dolů, zářily a nechtěl jsem tento sen opouštět., ale z nějakého důvodu začal mizet stejně rychle jako myšlenky před tím než jsem usnul. Pak na dobro zmizela a byla tma.
V uších mi zvonil tlumený zvuk zvonů v nedaleké věži, která určovala čas. Zvon několikrát odbyl. Už je čas, v tuto noční hodinu se knihovna zavírá. Chtěl jsem otevřít oči a vstát,ale mé tělo odmítalo vydat jakýkoliv pohyb. Odbil poslední jedenáctý úder. Ten mi zvonil v uších jako dobu. Nakonec jsem se s těží postavil a vyzval nohy, jako z olova, k chůzi.Cítil jsem se jako na dně. Jako bych měl na celém těle těžké okovy.
Vyšel jsem na temnou ulici osvícenou jen několika slabými světly. Po zabláceném a špinavém chodníku ještě stále chodili poslední chodci. Hledal jsem svobodu. A ta svoboda byla v té knize. Kolem mě prošel starý muž. Neodolal jsem a zopakoval otázku ,která byla všude kam jsem se podíval, která mi víří hlavou po celý život. Ale muž odpověděl zase tou samou odpovědí jakou jsem čekal. ,,Ne neznám .taková kniha přece neexistuje.''Zmlžily se mi oči.Otočil jsem se a šel kulhavým, unaveným krokem dál. Kam? Nikam. Prostě jsem jen tak šel.
Zvlhlé šaty od podzimní mlhy se mi lepily na prochladlé tělo Přes zamlžené oči jsem nic neviděl.. Celý život mě něco táhlo do temných hlubin odkud není úniku. Toužil j
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi tu? Jeden klik tě přece nezabije

.:Click:.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama